- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Lekce tvůrčího psaní - Michael Viewegh

22. března 2008 v 13:22 | Upiirek |  S-V
Hlavní postavy: spisovatel Oskar, nakladatel, kritik Lumír, srudenti Anička, Jasmína, Eva, Kamil, Jakub, Simona, matka Lucie

Děj se odehrává: v dnešní Praze

Jedna z knih za kterou mluví samotné ukázky.

ukázka č.1 z obalu knihy: Lekce tvůrčího psaní je sebevědomým autorským gestem: jakoby téměř z ničeho, navíc přímo před očima čtenáře vzniká příběh učitelel tvůrčího psaní, v němž se proplétají osudy několika jeho studentů a především jedné "báječné náhradní matky". Suverénní vypravěčství, pevně sevřená kompozice, smysl pro gradaci i tajemství či dovedné propojení jednotlivých motivů- i to jsou zdánlivě samozzřejmé součásti tohoto prozaického "rychlokurzu psaní".

ukázka č.2: "Když příliš dlouho pracujeme na jedné scéně, začne nám občas připadat podivná. Přestáváme ji cítit, ztrácíme se v ní," přečte studentům. "Tehdy je užitečné scénu přestrojit. Představme si něco zcela nečekaného, třebaže oknem vlétne dovnitř rozzuřený kanec."
Kamil se servilně směje.
"Když jsme s Milošem Formanem pracovali na Taking Off, objevili jsme pravidlo. Vždycky jsme se ptali: Kdo vstoupí a co udělá? Jean-Claude Carrière, Vyprávět příběh."
Oskar slyší, jak do automatu na chodbě padají mince.
"A ještě jeden citát z téže knihy," pokračuje, zatímco jeho slova doprovází dutý zvuk kelímku narážejícího do objímky a vzápětí i známé vrčení během přípravy nápoje. "Promýšlíme-li jakoukoli scénu, položme si- a to i za předpokladu, že jde o vážný okamžik- následující otázku: Jak by tato scéna fungovala v komické rovině?"
"Rovině," říká Kamil.
Oskar mu věnuje nepokrytě tázavý pohled, ale Kamil se tváří nevinně. V příští chvíli se ozve zaklepání. Dveře se otvírají nezvykle pomalu.
"Bacha, kanec!" vypískne Kamil.
Smějí se. Všichni. To jim nemůže vyčítat.
"Dobrý den."

ukázka č.3: "Musíme náš příběh ukončit. Kniha může mít sto nebo sedm set stránek, ale nemůže jich mít sedm tisíc. Události se staly a leží kolem nás v souvislé, beztvaré hmotě, bez počátku a konce, píše Věra Linhartová. Začít můžeme kdekoliv- ale skončit dříve či později musíme. Konce knih jsou proto umělé; ve skutečnosti každý lidský příběh končí teprve smrtí."
Na okamžik se zaposlouchá, zda z chodby neuslyší známý zvuk nápojového automatu.
"Osobně mám rád spíše civilní, nenápadné konce, které si nehrají na velké finále. Sentimentální příběhy by však měly ctít nepsaný zákon happy endu. Jak tohle pravidlo dodržet a vyhnout se přitom kýči?"
"Lehce ho zparodovat," říká Jakub. "Kde je ironie, nemůže být kýč."
"Tak. Nenápadně ho zparodovat. Musíme ten konec jakoby podminovat- nesmí sice explodovat, ale sentimentální čtenář nebyl zklamán, ale odborník musí vidět dríty vedoucí k rozbušce. Komerční vlk se nažere a koza intelektuálka zůstane celá."
Jakub se jako jediný zasměje.
 


Komentáře

1 Tess | E-mail | Web | 9. srpna 2009 v 22:19 | Reagovat

Ahoj.. :) Píšeš o lekci tvůrčího psaní a taky píšeš, že ráda čteš... :) Možná, že i ráda píšeš...? Pokud jo, podívej se, prosím, na můj blog, třeba tě zaujme... :)) Budu moc ráda, když se tam zastavíš.. ;)
P.S.:pokud nemáš ráda reklamy, pak se strašně mooc omlouvám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama