- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Hoblit - A. R. R. R. Roberst

16. dubna 2009 v 12:15 | Upiirek |  P-R
Pokud by to někomu nebylo jasné už z názvu, tahle kniha je parodií na Hobita J. R. R. Tolkiena, což je kniha předcházející Pánu Prstenů.

S parodiemi se člověk setká celkem běžně, ale mnoho z nich je podprůměrných a nedobrých. To není tenhle případ. Kniha se čte snad ještě lépe než Hobit (nemůžu přesně říct, četla jsem ho dávno), a názvy kapitol, dostavce, věty i některá slova jsou přímo zparodizovaným překladem Hobita do češtiny - pokud jste ho četli, budete se snadno chytat. Tady musím říct, že obivuju překladatelku, protože tehle muselo dát zabrat, a výsledek je skvělý.

Hoblit Bingo Štiplík se vadává na cestu s nahluchlým čarodějem Randálfem a skuponou trpaslíků, jimž velí šišlající Tuřín Protéza. Všichni svorně tvrdí, že cílem výpravy je zlato hlídané drakem Šmukem. Vypravěč vtipně popisuje jejich cestu kolem elfů, přes hory, kde Bingo najde VěcTM , vlastně ekvivalent Prstenu. I poznámky pod čarou stojí za to:

Výraz "trpajzlík", vzniklý spojením slov "trpělivý" a "majzlík", se v jazyce drobného, leč křepkého plemene žijícího pod horami zachoval do dnešních dob. Naproti tomu přepis "trpaslík", používaný většími plemeny Středníkozemě a bohužel bez hlubší znalosti věci přejatý do obecnějšího užívání, se etymologicky odvozuje od slov "trapný" a "mopslík", což původně označovalo zvláštní druh chlupatého stvoření, chovaného na dvorcích či statcích jako odpuzovač hmyzu.



Další jejich cesty vedou přes Jöhněda, muže co si myslí že se měmí v medvěda, dále pře les Ztlumený Hvizd (mimochodem narozdíl od Hobita v Hoblitovi společníci postupně umírají) až se nakonec dostanou k Oněmnělé hoře. Hoblit se omylem propadne do hory dřív, než mu trpaslíci všechno vysvětlí, a potká tam Šmuka. Toho svými řečmi zmate a drak ho vypustí ven z hory a sám letí za lidmi do Jídelního města, aby s nimi urovnal jedno nedorozumnění. Ti ho místo poslouchání zabijí, což opravdu naštve trpaslíky.

Až poté to všechno Bingovi vysvětlí. S draky se to prý má jako s motýli - nejdřív larva, pak housenka a nakonec motýl. Trpaslík je taková larva, ze které se když přežije vyklube čaroděj a nakonec drak. Randálf se tedy mění ve draka (ten už vůbec neslyší, jen spí a je úplně mimo) a trpaslíci ho přinesli proto, aby ho Šmuk opatroval při a po proměně. Ten ale už nežil, tak Randálfa prostě uložili do jeho bývalé sluje.

Ovšem než se mohli ostatní vrátit domů, připojili se k nim lidé a elfové v očekávání utoku skřetřevů, kteří s Blumou přišli pro VěcTM . Strhne se bitva, ale nakonec i díky VěciTM skřetřevi prohrají, dokonce Bingo i dva trpaslíci přežijí. Načež se probudí Randálf - čerstvě vyrostlý drak - a nabídne se, že vezme hoblita domů.

A jaký je tedy konec?

"A co silnější věta? Co kdybych prohlásil: 'Moře je modré' nebo 'DVě a dvě jsou čtyři'? Co by to s ní udělalo?"
"Silnější věta by VěcTM vyčerpala s větší jistotou. Je už pořádně utahaná a její kouzelná moc je slabá - jen stín toho, co kdysi bejvala."
Bingo nad tím chvíli uvažoval. Na rozdíl od draka si nebyl zdaleka tak jistý a z vlastní zkušenosti věděl, jak dovede být VěcTM prohnaná. Mohla by před Randálfem skrýt svou skutečnou sílu? Co když i teď kuje pikle a doufá, že hoblita nějak nachytá a nechá ho říct něco, co pak snadno přeonačí do zla? Rozvažoval nad spoustou vět a prozkoumával jejich možnosti.
Hluboko pod nimi se les rozestoupil a byly vidět ostře modré a bílé obrysy Plžných hor. Hoblit konečně spatřil ohromnou rozlohu horského pásma, obrovitého hřebene, který se po obou stranách dotýkal obzoru. Pak znovu vzhlédl k nebesům a jejich jasnému průvodci.
Z náhlého popudu zvedl VěcTM k ústům a promluvil.
"Slunce svítí," prohlísil. A skutečně i poté zářilo velkolepým a neztenčeným jasem.

Ale koncem Hoblita kniha nekončí, ještě jsou zde vtipné nepravé upoutávky a ukázky z knih jako Haryk Lotr nebo Napipi Černá punčocha. A také samozřejmě pokračování Hoblita. Tady máte něco o Lánu brslenu - Dva Pindíci.

Po Bingově katastrofálním neúspěchu při hledání vyhlodaného stvolu, do nějž má být nedaleko Kšprskhr u Prchtc vhozena VěcTM (upozornění: předchozí věta může obsahovat vyzrazení pointy prvního dílu! Nečtěte ji prosím, pokud si hodláte plně vychutnat předešlý napínavý příběh Společný stvol brslenu), přechází tento vysilující úkol na jeho synovce z třetího kolena, hoblita Frodea. Řečený Frodeo a jeho věrný přítelíček Samec Křepelička - a co takhle jeho... poskok? Nebo jednoduše přítel? Ano - přítel, prostě se tomu říká "přítel". Nemyslete hned na lechtivosti, jelikož na jejich přítelství nebylo nic vzrušujícího, byli si zkrátka jen velice, velice blízcí, to je celé. Takže kde jsme to byli? Aha. Frodeo a Samec Křepelička se plouží končinami plnými skal ostrách jako břitva a tůní s odporně hnijící vodou, doprovázeni umolousaným a anorektickým filozofem Blumou, jenž však hříčkou zlovolného kouzla není skutečný, nýbrž je pouhým přízrakem jistého Jendy Srkaře, který za nic nemůže, protože ho tak nakreslili. Přesto je až neskutečně skutečný. Někteří z oněch osamnělých řeholníků, kteří tvořili tohle umělecké dílo, byli totiž neskutečně talentovaní, neřkuli geniální, ačkoli jejich jména nám dnes pochopitelně nic neřeknou, na rozdíl třeba od takového Raffaela, Picassa a dalších malůvkářů. Nicméně tahle povedená trojka se musí dostat ke dvěma Pindíkům - dvojčatům, který žijí v útrobách Hory ostudy - a přemluvit je, aby svou blíženeckou sílu vynaložili na splnění nelehkého úkolu: Zničení zlovolné VěciTM. Mezitím se zjistí, že Uragánovi jsou jeho škorně nějak podezřele malé a že je to vlastně Tajný dědic krále země Pst! Zbylí přeživší z původní výpravy za brslenem se dají zase dohromady a čelí mnoha nebezpečenstvím.

"Můžeme se jen modlit," prohlásil Randálf, "že dvojčata Pindíkovi našemu Frodeovi a Samcovi pomůžou."
Otočil se k ostatním. "Na koně!" zavelel. "Musíme se bez meškání vydat do země Rohovníků a dát dohromady vojsko, které by se postavilo hordám Šauroňových skřetřevů!"
Všech devět společníků zajásalo a vyskočilo do sedel. I Randálf vyskočil na svého koně, chrabrého Stínovousa, nejrychlejšího a nejosrstěnějšího koně v celé Středníkozemi, a dočista ho rozsedl. "Jémine," polekal se. "Trochu jsem se nechal unést. Do háje, tak lehce se zničil, mezek jeden!" Stál a mrzutě se snažil seškrábat zbytky oře z pozadí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama