- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Musela jsem zabíjet - China Keitetsi

4. dubna 2009 v 12:08 | Upiirek |  K-L
Příběh se odehrává: na konci dvacátého století, hlavně v Ugandě

Tato kniha je pravdivou zpovědí ženy, který byla jako malá v Ugandě naverbována do dětské armády, ale měla to štěstí, že přežila a po dosažení dvacítky se dostala do Dánska, země, kde válka není.


Mě asi nejvíc zasáhlo Chinino dětství. Otec který ji věčně bil, macecha která se jí snažila vyštvat, babička co jí zlomila ruku ve třech letech za to, že se počůrávala. Sourozenci na sebe navzájem donášeli, aby se vyhnuli bití, děsivé podmínky. Poprvé byla znásilněná, když jí nebylo ani sedm.

Do armády se dostala asi v deseti, po útěku z domova. Už v tomhle věku zabíjela nepřátele a viděla prátele umírat pod palbou. Děti se posílaly do hlavní linie, protože bojovaly neohroženě,beze strachu, a taky mohly být obětovány. Přitom muž, za kterého válčili, Museveni, který chtěl svrhout despotickou vládu, se po vítězství sám stal stejným zlem, proti kterému dříve bojoval.

China byla dobrý voják a byla chytrá, a tak dobře postupovala a nadělala si i přátele. Ovšem přtelství ve válce nevydrží dlouho. Jakožto žena byla často znásilňována důstojníky a dalšími muži. Ale měla celkem štěstí a své první dítě, syna, měla s mužem, kterého měla ráda. Syna u něj později musela nechat. Porodila i dceru, kterou rovněž musela zanechat v Africe.

Protože jednu dobu dělala ochrankumuži, který se pak vedení znelíbil, uprchl, ale nakonec ho chitili, byla China často vyslýchána i mučena, aby z ní dostali, kde je nebo že se mu jistě snaží pomoci znovu utéct. Nakonec se jí ale podařilo uniknout a Dánsko ji přijalo do své země.

Myslím, že tahle kniha stojí za přečtení, už jen proto, aby nám ukázala, jak skvěle se máme, a že ne všichni tohle štěstí mají. Chinin osud je děsivý a její noční můry musejí být nepopsatelné. A to narozdíl od mnoha a mnoha dalších takové zacházení přežila. Takže buďme rádi za to, co máme.



 


Komentáře

1 Pluviassol | Web | 17. dubna 2009 v 10:18 | Reagovat

tento příběh... už jen když jsem četla ten výpis mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě... děsivé...

2 Upiirek | Web | 17. dubna 2009 v 10:44 | Reagovat

Pluvi: právě... myslím že je dobrý si tohle přečíst, ale děsivý to rozhodně je... něco takovýho jako dítě prožít a pak s tim žít... má můj obdiv a soucit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama