- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Česká služka aneb Byla jsem au-pair - Petra Braunová

19. května 2009 v 8:59 | Upiirek |  B

V této knize popisuje autorka svoje zážitky z hlídání dětí ve Francii těsně po sametové revoluci. Nad jejími příhodami se můžete zasmát, zaplakat i trnout hrůzou, a na závěr vás dokonce čeká neočekávaná romantická tečka. Vše je napsáno v pohodovém stylu, který se dobře čte, a v první osobě.



Autorka začíná tím, jak po otevření hranic vyrazila do Paříže za starými otcovými přáteli. S nimi chvilku pobyla, ale protože jí rychle docházeli peníze, potřebovala práci. A tak se z ní stala au-pair, služka, uklízečka a opatrovkyně dětí.

Nejdříve se dostala do rodiny se španělskou matkou a jedinou dcerou, Alexandrou, malou, krásnou ale neuvěřitelně zlobivou holčičkou. S tou si užila něco "legrace", například tehdy, když jí dala napít čaje a její matka prohlásila, že malé děti čaj pít nesmí, protože je pro ně jedovatý, zato mají pít colu nebo sprite. Rozmazlená holčička ji taky přivedla do nesnází, když si v obchodním domě mysleli že jí vypravěčka unesla a holčička to jen podporovala.

Poté se autorka dostala na venkov do rodiny se čtyřmi kluky, kde si taky užila svoje. Mně by taky nešlo do hlavy jak můžou kluci lézt po stromech ještě po půlnoci zatímco rodiče mají večírek. Následně se vrátila zpět do Paříže, kde měla jako pomocnice v domácnosti pomáhat rodině se synem, který měl za pár měsíců maturovat. Celá hodina byla velice silně hudebně založená, dokonce jednou týdně pořádali doma koncerty pro přátele. Kromě té suchopárnosti s nimi byl jediný problém - prakticky nejedli. Autorka, pracující u nich hlavně "za byt a stravu" z toho byla na mrtvici, a těšila se jako blázen na jakoukoliv akci kde byla možnost se najíst.

Před návratem do Prahy se ještě na léto vydala do Normandie pohlídat pět sourozenců mezi třemi a patnácti lety. S nimi si taky užila svoje, jako když měli dovoleno se stravovat pouze u McDonalds' nebo když se pokoušela tříleté dítě odvyknout z dudlíku (bez šance), nemluvě o tom že děti ji respektovaly asi jako psa.

Po téhle zkušenosti se vrátila do Prahy, ale stýskalo se jí po francouzštině, a tak ještě přijala nabídku hlídání dětí v Belgii, kde zůstala přes dva roky. Nakonec se ale vrátila domů, a to když poznala Slováka Jana, do kterého se rychle zamilovala. La fin =)
 


Komentáře

1 Pluviassol | Web | 25. května 2009 v 17:44 | Reagovat

hmm.. =)) zní to celkem jako nenáročná četba, dobrá na uvolnění.. =)) ne? =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama