- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Citáty z Pýchy a předsudku III

17. ledna 2010 v 17:01 | Upiirek |  Jane Austenová a její knihy
kapitola 31
"O hudbě! Račte tedy mluvit hlasitěji. Hudba je ze všech námětů mému srdci nejbližší. Rozhovoru o hudbě se nemohu nezúčastnit. V celé Anglii by se myslím našlo málo lidí, kteří by se dokázali z hudby tak těšit a projevovali větší přirozené nadání než já. A právě tak Anne, kdyby jí křehké zdraví nebránilo brát hodiny. Věřím, že by hrála dokonale. Jak pokračuje Georgiana, Darcy?"


kapitola 31
Elizabeth se upřímně zasmála tomu, jak ji vystihl, a pravila plukovníkovi Fitzwilliamovi: "Váš bratránek mě představil v pěkném světle a díky jemu mi teď už neuvěříte ani slůvko. Mám velikou smůlu, že jsem se tu setkala s někým, kdo umí tak dokonale odhalit mou pravou tvář, a to právě v prostředí, kde jsem doufala se ctí obstát. Je to od vás skutečně velmi nekavalírské, pane Darcy, vyzrazovat všechny mé prohřešky z Herdfordshiru - a dovolte, abych dodala, že i velmi nemoudré - neboť mě to ponouká k protiútoku, a mohou vyjít najevo takové věci, že vaše příbuzenstvo bude otřeseno do hloubi duše."
"Nebojím se vás," usmál se.

kapitola 32
Proč se tu však tak často objevuje pan Darcy, to bylo obtížnější uhádnout. Jistě ne proto, že by toužil po jejich společnosti, vždyť často seděl deset minut a ani ústa neotevřel, a když konečně promluvil, pak zřejmě spíš z nezbytnosti než z vlastní vůle - aby vyhověl požadavkům slušnosti, a ne pro potěšení. Zřídkakdy dělal dojem, že se dobře baví. Paní Collinsová nevěděla, co si o tom myslet. Plukovník Fitzwilliam ho občas škádlil, že dělá hlouposti, a podle toho usoudila, že se obvykle chová jinak, což sama nemohla vědět, protože ho dobře neznala; byla by si přála, aby se tato změna dala vysvětlit milostným vzplanutím a předmětem tohoto vzplanutí byla její přítelkyně Eliza, a začala proto usilovně pátrat, aby měla jasno. Pozorovala ho, kdykoli přišli na zámek nebo on zavítal na faru, ale bez valného úspěchu. Často se na její přítelkyni díval, ale tvářil se přitom nevyzpytatelně. Upíral na ni vážný pohled, Charlotta se však často v duchu ptala, zda je v něm i zalíbení; spíš se jí někdy zdálo, že svědčí prostě o roztržitosti.

kapitola 33
"Nezapomeňte, že si vlastně vůbec nejsem jist, jde-li o Bingleyho. Řekl mi jen, že nedávno zachránil přítele před nepříjemnostmi plynoucími z nerozvážného sňatku, nejmenoval však nikoho a neuváděl žádné podrobnosti a mě jen tak napadlo, že to bude Bingley, protože ho pokládám za mladíka, který by se mohl do něčeho takového zaplést, a kromě toho spolu strávili celé léto, pokud vím."
"Svěřil vám pan Darcy, z jakých důvodů zasáhl?"
"Vyrozuměl jsem, že rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky."

kapitola 34
"A snad bych se já směla zeptat," odpověděla, "proč jste mi s tak zřejmým úmyslem mě pobouřit a urazit přišel sdělit, že mě milujete proti své vůli, navzdory zdravému rozumu, dokonce v rozporu se svou ctí? Není tohle dostatečnou omluvou za bezohlednost, jestliže jsem se jí vůbec dopustila? Jsou tu však i jiné důvody. Sám je dobře znáte. I kdyby mi city nebránily - kdybyste mi nebyl lhostejný nebo kdybych vám i byla nakloněna - myslíte, že bych za jakýchkoli okolností byla v pokušení vyslyšet muže, který svým počínáním zničil - snad navždy - štěstí mé milované sestry?"

kapitola 34
"Od samého začátku - snad od první chvíle, kdy jsem vás poznala, jste mě svým chováním utvrdil v přesvědčení, že jste arogantní, samolibý člověk, že sobecky přehlížíte city ostatních, a na základě této antipatie vyrostl v průběhu dalších událostí nepřekonatelný odpor, takže jsem už měsíc nato věděla, že jste poslední člověk na světě, kterého by mně kdy mohli vnutit za muže."

kapitola 35
Vypsal jsem Vám, slečno, po pravdě všechny události, které se nás obou týkají, a neodvrhnete-li to jako smyšlenku, doufám, že mě už napříště nebudete obviňovat z krutosti vůči panu Wickhamovi. Nevím, jakým způsobem a za jakých okolností Vás obelhal, avšak není se patrně co divit, že se mu to podařilo, neboť jste nebyla o dotyčných událostech informována. Neměla jste možnost odhalit pravdu, podezíravost Vám není vlastní. Snad Vás překvapí, že jsem Vám toto vše neřekl včera večer, ale nebyl jsem svým pánem, nedokázal jsem se rozhodnout, co Vám mohu odhalit a co ne. Ověřte si pravdivost všeho, co jsem Vám sdělil, u plukovníka Fitzwilliama, který je mým blízkým příbuzným i důvěrným přítelem a navíc jako vykonavatel otcovi poslední vůle je do podrobnosti obeznámen se všemi zmíněnými dohodami. Kdybyste z odporu ke mně nepřikládala mým slovům víry, nemůže vám stejná příčina bránit, abyste se nesvěřila mému bratranci; vynasnažím se najít způsob jak Vám tento list odevzdat do vlastních rukou během dopoledne, abyste měla možnost se na něho obrátit.
Končím přáním, Bůh Vás ochraňuj.
S úctou Váš Fitzwilliam Darcy

kapitola 36
"Jak ohavně jsem si počínala!" zvolala. "A přitom si tak zakládám na svém bystrozraku! Tak vyzdvihuju své schopnosti! Jak často jsem zavrhla Janinu nepředpojatou dobrotivost a řídila se sebevědomě zbytečnou nedůvěrou! Je to vskutku pokořující objev! A přitom si to pokoření zasloužím. Ani zamilovaný by nebyl tak uboze zaslepený. Mne však zavedla na scestí pošetilá marnivost, a nikoli láska. Lichotilo mi, že mě jeden vyznamenává svou přízní, urazilo mě, že mě druhý při prvním seznámení přehlížel, a proto jsem ve všem, co se jich týkalo, dala přednost předsudkům a hlouposti a zahnala zdravý rozum. Vždyť jsem at do této chvíle byla sama proti sobě."

kapitola 39
"Hodlaly jsme vás všechny pohostit," dodala Lydia, "ale musíte nám půjčit nějaké peníze, protože jsme utratily, co jsme měly, támhle v tom krámě." Pak jim předestřela nákupy. "Podívejte se, vzala jsem si tenhle čepec. Nezdál se mi ani moc hezký, ale říkala jsem si, co bych si ho nekoupila. Jakmile se vrátíme domů, rozpářu ho a uvidím, jestli bych z toho nedala dohromady něco slušného."

kapitola 41
Takovéto narážky zaznívaly bez ustání longbournským domem. Elizabeth se pokoušela brát to s humorem, ale veškerý smysl pro legraci potlačil stud. Znovu si uvědomovala, jak oprávněné jsou Darcyho výhrady. Avšak Lidiiny chmurné vyhlídky se zakrátko rozjasnili, neboť paní plukovníková Forsterová, choť velitele regimentu, ji pozvala, aby ji doprovodila do Brightonu. Tato nedocenitelná přítelkyně byla sama velmi mladá a teprve nedávno se vdávala. S Lydií ji sblížil humor a veselá nálada; přítelily se tři měsíce a z toho dva důvěrně.

kapitola 42
Kdyby Elizabeth soudila jen podle poměrů u nich doma, nemohla by si utvořit příliš lákavé představy o manželském štěstí a rodinné spokojenosti. Její otec se dal podmanit mládím a půvabem a zdáním dobrosrdečnosti, jež mládí a půvab obvykle vyzařují, a vzal si ženu, jejíž chabá inteligence a pošetilost v něm brzy po sňatku udusily všechnu lásku, kterou k ní měl. Úcta, vážnost i důvera zmizely nadobro a jeho představy o rodinném štěstí přišly vniveč. Pan Bennet však nebyl z těch, kteří zklamaní z vlastní nerozvážnosti hledají útěchu v oněch radovánkách, jež jsou až příliš často útočištěm lidí nešťastných vinou své vlastní hlouposti nebo hříchů. Měl rád venkov a knihy a tato záliby mu byly hlavním zdrojem potěšení. Své choti vděčil za pramálo, ledaže ho občas svou hloupostí pobavila. Jistě to není ta blaženost, za jakou si muž zpravidla přeje vděčit své ženě, kde se však nedostává schopnosti poskytovat jiné rozptýlení, vezme pravý filozof zavděk tím, co je.

kapitola 43
"Chová se k nájemcům i ke služebnictvu jako nikdo druhý," pokračovala. "Ne jako ti dnešní bujní mladí páni, co nemyslí na nic než na vlastní zábavu. Ani jeden podruh, ani jeden sluha vám o něm nepoví nic špatného. Někteří lidé o něm říkají, že je pyšný, ale toho jsem si já nikdy nevšimla. Podle mého snad někdo může mít ten dojem, protože tak zbůhdarma neklábosí jako jiní mladíci."

kapitola 44
Avšak nad úctou a vážností převažoval ještě jeden důvod, který nemohla pominout. Byla mu vděčná - vděčná nejen za to, že se do ní kdysi zamiloval, ale že je mu podnes natolik drahá, že jí dokázal odpustit nedůtklivý a zbrklý způsob, jakým mu dala košem, i nespravedlivá obvinění, jimiž svá odmítnutí provázela. Ten, o němž předpokládala, že se jí bude stranit jako úhlavního nepřítele, ukázal při náhodném setkání, že by se s ní velmi rád stýkal dál, a aniž jí netaktně dával najevo náklonnost nebo se jí nějak vnucoval, usiloval jen o to, aby se zavděčil jejím přítelům, a snažil se, aby se seznámila s jeho sestrou. Že se tak sebevědomý člověk dokázal takhle změnit, to nevzbuzovalo jen úžas, ale i vděk - neboť to musela způsobit láska - vřelá láska, a ta se jí zdála spíše hodna podpory než zavržení, třebaže nedokázala své pocity jasně definovat. Ctila a vážila si ho, byla mu vděčná, upřímně mu přála všechno nejlepší, a jen by ráda věděla, jestli sama touží, aby to záviselo na ní, a zda by to přineslo štěstí jemu i jí, kdyby využila té moci, kterou vycítila, že nad ním ještě má, aby se jí opět začal dvořit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama