- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Sypký písek - Nella Larsen

3. února 2011 v 21:27 | Upiirek |  K-L
Hlavní postavy: Helga Craneová, Robert Anderson, Anne, reverend Pleasant Green, James Vayle, Dahlovi

Děj se odehrává: začátkem dvacátého století v Americe a Dánsku

V kostce: příběh neklidné mulatky své doby


Tohle byla rozhodně zajímavá knížka na čtení. Je v ní popsaný fiktivní příběh Helgy Craneové, mladé ženy bez zázemí a bez klidu v duši. Helgu potkáme ve dvaadvaceti v Naxosu, škole pro děti tmavé pleti, kde učí. Helze je ale najednou škola proti srsti, nebaví ji učit děti které z toho stejně nic nemají, a navíc je učit způsobům "vhodným" pro černochy, místo těm vhodným pro všechny. Přestože je prostředek semestru, Helga okamžitě vyrazí za ředitelem, mladým Robertem Andersonem, který se ji snaží přesvědčit že škola potřebuje lidi jako je ona, ale ona se nedá a Naxos stejně opustí; Anderson jí ale nejde z mysli.

Víc než rok Helga stráví v New Yorku v Harlemu, kde bydlí u Anne, s kterou byla šťastnou náhodou seznámena a která je ráda že ji u sebe má. Za nějakou dobu se zde opět setká s Robertem Andersonem, který taky opustil Naxos, ale nic mezi nimi nevznikne. Helga začne být znovu neklidná, Anne jí začne lehce otravovat, a Amerika se všemi omezeními pro černé obyvatele jí anjednou nestačí; vydá se proto lodí do Dánska navštívit svou tetu, sestru dávno mrtvé matky.

Dánsko se od New Yorku ohromně liší. Helga je tu exotická, jako jediná černoška ve městě, a její teta a strýc se jí velice chlubí, oblékají a zdobí ji aby vo nejvíc vynikla. Jeden relativně známý a hodně vybíravý malíř se rozhodne ji namalovat, o Helga se nechala, i když portrét se jí nakonec nelíbil - měl její rysy ale nebyl příjemný. Když jí asi po roce tenhle malíř požádal o ruku, Helga ho odmítla; zaprvé k němu nic necítila, ale zadruhé jako hlavní důvod uvedla rozdílnou rasu - on běloch a ona černoška. On brzy nato opustil Dánsko, a Helga, kterou už unavovalo být šperk pro svoji tetu a které chyběla společnost jiných lidí tmavé pleti, se rozhodla vrátit do New Yorku¨; její neklid se opět projevil.

V New Yorku se opět setkala s Anne a s Robertem Andersonem, ze kterých se mezitím stali manželé. Helga Anne nezávidí, ovšem když ji na jedné party Robert políbí, chvíli se brání ale pak nemůže než se poddat. Ovšem nemá zájem Anne podvádět a s Robertem od té chvíle prakticky nemluví když se potkají. Nakonec se dohodnou na soukromé schůzce, kde Robert řekne že se omlouvá a že jí nechtěl ublížit. Helha se snaží reagovat klidně, přestože jí tak rozvířil city, a říká že o nic nešlo a ať to pustí z hlavy; na odchodu ale nedokáže než dát mu pořádnou facku.

Helga je zničená a nejprve se pokusí opít do spánku; místo toho se jí ale jen udělá zle. Vydá se do ulic, ale zastihne ji krutá průtrž mračen. Oslabená ze zvracení a z nervů, nakonec se dostane do osvětlené budovy, kde najde hromadu lidí zpívající křesťanské písně, kde se ze všeho složí. Nakonec, v prázdnotě kterou cítí, přijme křesťanství, a reverenda Greena, který jí pomůže zpět domů, rychle přesvědčí, aby si ji vzal.

Nejprve si manželství a život na malém místě na venkově užívá. Po třech dětech toho ale začne mít pomalu dost, jako předtím začne být nespokojená a neklidná a uvědomuje si, že manžela nemiluje a její víra není dostatečně silná. Po porodu čtvrtého dítěte onemocní a musí zůstat dlouho v posteli, kde má čas všechno si promyslet. Rozhodně se, že je čas zase jít a od tohohle života utéct. Ovšem kniha končí tím, že než se nadála, čekala Helga páté dítě - její budoucnost nevypadá zrovna nadějně.

Zajímavostí příběhu je, že hlavní postava, Helga, je naprostou většinou v knize popisována jako Helga Craneová, a ne prostě Helga (Helga Craneová tohle, Helga Craneová tamto...). To tvoří zajímavý efekt jisté vzdálenosti mezi ní a čtenářem, je to víc jako bysme jí pozorovali a ne s ní moc soucítili. V posledních kapitolách, kdy se z ní stane Helga Greenová, je už popisovaná pouze jako Helga; což zaprvé ukazuje, že její identita není tolik spjatá s Greenem, a zadruhé se s ní teď, když je v téhle prakticky beznadějné situaci a její osobnost musí být potlačená, můžeme konečně soucítit - což není tak příjemné jako by to bylo na začátku knihy. To jen poznámka, která mě zaujala, a tím končím tenhle popis.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama