- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Wilderness and the American Mind - Roderick Frazier Nash

4. října 2011 v 11:25 | Upiirek |  N-O
Ke knize Divočina a americká mysl jsem se dostala, kupodivu, ve škole. Kupodivu je tahle studie docela zajímavá, i dobře napsan, jenom je na můj vkus trochu delší než by měla být - ale protože je to odborná studie, záleží na faktech která přináší, a ne na tom jestli je extrémně čtivá nebo ne.


Tématem je, jak by se dalo čekat, vztah Američanů k jejich zemi a půdě, konkrétně té divoké, kterou člověk ještě nezkultivoval. Všechno začíná Nashovým výkladem slova divočina - na začátku Puritáni užívali tohle slovo jako protiklad zahrady, nebo prostředí vhodného k obývání člověkem. I v Bibli byli Adam s Evou vyhnáni ze zahrady do divočiny. Oproti tomu je zajímavé, že Indiáni žádný výraz pro divočinu nemají - pro ně je všechno půda.

Po tomhle úvodním vysvětlení pokračuje Nash popisem toho, jak se vyvýjel právě vztah Američanů k půdě během času. Vysvětluje, jak na začátku pionýři válčili s přírodou nového kontinentu, příroda a divočina pro ně byla nepřítelem který bránil bezpečnému životu a rozvinu. Postupně, s tím jak se hranice mezi divočinou a civilizací stahovala sláce víc a víc k západu (přibývalo civilizace a ubývalo divočiny), se začali oběvovat romantici, co hleděli na přírodu jako na něco, co je pro člověka důležité, a přišli transcendentalisti (jako Henry David Thoreau), co popisovali vztah jednotlivce k divočině.

Dále to pak začalo nabírat vážnější obrátky. Zaprvé se objevil koncept a později i reálita nárosních parků a přírodních rezervací, ale začali s objevovat i důvody pro zachování přírody, jiné než nějaké romantické básnění. S Freudem přišla skutečná víra v lidskou potřebu mít kolem sebe divoké prostředí, nebo alespoň víru že někde je něco jiného než civilizace. Také argument, že divočina je to co stvořilo američany takové, jací jsou, a je tedy součástí historie která nesmí být odepřena budoucím generacím, podpořil zachování divočiny tak, jak je. A nakonec, konečně, přišlo lidské uvědomnění, že civilizace zatím není schopná udržet lidstvo naživu, a že je to příroda, co nás stvořila a udržuje, a bez toho už teď zuboženého ekosystému co máme by ani lidé nepřežili dlouho.

Byla by radost to tu zakončit, ale to bohužel Nash nemohl, protože happyending se nekoná. Národní parky a další chráněná území totiž dostávají takový nápor milovníků přírody, že jim hrozí umilování k smrti. Divočina není divočinou, když máte na každém rohu koš a ať jste kde jste, vidíte další lidi. Nadh taky přidal kapitolu o Aljašce, ovšem kdyby ji dopsal v posledních pár letech, tak by i ta byla mnohem méně nadějná - ropné vrty ničí divočinu bez ohledu na nějaký ekosystém a přírodu.

Do epilogu Nash přidal svojí vizi pro budoucnost, ve které si lidé uvědomí, jak divočinu ničí, a vlastně to nakonec udělají naopak - sami sebe a svou civilizaci zavřou do jakýchsi chráněných parků, kolem kterých bude divočina vesele bujet po celém světě. Nash je nejspíš idealista a blázen, protože podle mě něco takového lidstvo jako celek nidky nestrpí, ale nechme ho (a snad i nás samotné) dál doufat...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama