- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Hovězí kostky - Emil Hakl

17. února 2015 v 21:26 | Upiirek |  G-H
V kostce: povídky Emila Hakla z let 1986 - 2014

Tahle sbírka obsahuje nejrůznější povídky s podobným nebo stejným vypravěčem, který prochází nejrůznějšími životními situacemi nebo jen momenty. Celkově je v ní povídek jedenáct, já se ale zaměřím jen na pár z nich, které mě nějakým způsobem oslovily - bylo by jich i víc, ale mám čas jen na dvě :)



Hned ta první, Milionový časy, se odehrává v půlce 80 let. Vypráví jí manžel, který je s ženou Betynou rok a půl, a kterému ze vztahu vyprchává novost. Oba se ale snaží spolu zůstat a pracovat na tom, a tak se rozhodnou spolu vyrazit na dovolenou, třeba do Bulharska. Berou s sebou tři kamarády, kdo ví proč když se chtějí dávat spolu dohromady. Prožijí toho spolu dost, dostanou se do města mezi veselící se lidi, usnou v lese který se ráno ukáže být parčíkem, opilí loví kamaráda z potoka, slézají hory, koukají na moře, jsou okradení manželi kteří sami vypadají majetně, co dva dny se potkají s vojíny co je vykážou z lesa kde stanují ale za cigarety je nechají být. Betyna se během výletů čím dál víc přátelí s vypravěčovým známým z gymplu Kolejkou, až se nakonec dají dohromady. Ve vlaku domů pak vypravěč najde nůž, ale všichni nakonec vědí že je ta myšlenka něco jim udělat jen veselá a akorát se tomu od srdce zasmějí. On a Betyna se pak rozstěhují a dlouho spolu pobývali jako banda tří, s vypravěčem jako kamarádem nové dvojice, než si zase našel novou a tím se konečně od Betyny a Kolejky oprostil.

V povídce Deštník z Londýna se vypravěč vydává do Anglie na čtení ze své sbírky, teď přeložené do angličtiny. Popisuje své dojmy z míst jako Sheffield a Londýn a z lidí co na ně narazí. Nakonec sedí v hospodě, kam chodí pít Kevin Spacey, a jedna dáma z Jamajky mu pomůže ukradnout sklenici, ze které Kevin Spacey dopil. Povídka končí částí, kdy se vrací domů:

"Vezete s sebou něco, co jste při píjezdu neměl?" ptá se nepříjemně striktní letištní zaměstnanec s rukou na mé cestovní kabele. Vpravo u stěny stojí strohý pihovatý panáček s bledou panenkou v nažehlených uniformách, on i ona na řemeni samopal. Zřejmě nějaké opatření, ohrožení, pohotovost.
"Just an umbrella," říkám, "prodal mi ho taxikář."
"Show me please."
Předvádím deštník.
"V pořádku. Nic víc?"
"A dvě DVD."
"Jaká DVD?"
"The Usual Suspects and Seven, mám je ukázat?"
"Není třeba, můžete jít," říká, tiskne knoflík a posílá mou bagáž skrz gumovou plentu do zákulisí.
Jdu rád. Upatlanou sklenku se zaschlou sedlinou, pečlivě zabalenou do portrétu ohořelého beduína a změti propoceného spodního prádla, bych těžko vysvětloval.

K zamyšlení: Máte rádi povídky? Jestli ano, co je na nich tak přitažlivého? Jestli ne, co vám na nich vadí?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama