- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Jak být dívkou - Caitlin Moranová

2. dubna 2015 v 17:59 | Upiirek |  M
Hlavní postavy: Johanna Morriganová, John Kite, otec Morrigan, Krissi Morrigan

Děj se odehrává: na začátku 90. let v Anglii, převážně ve Wolverhamptonu a v Londýně.

V kostce: příběh holky z chudé rodiny inspirovaný autorčiným životem

Kniha je psaná z pohledu ze začátku 14tileté ale dospívající Johanny Morriganové, obyčejné holky která, na rozdíl od naprosté většiny literárních hrdinek, není půvabná, je jednoduše řečeno tlustá, je chudá, protože si nemůže dovolit jiné koníčky tak masturbuje, a její nejlepší kamarád je její pes a hned po něm důchodkyně ze sousedství. Johanna má čtyři sourozence, mezi sebou mají jednu televizi, jeden počítač, a jeden pokoj pro všechny kromě miminek - dvojčat. Matka je matkou na plný úvazek, i když pravděpodobně trpí poporodními depresemi, a otec je v invalidním důchodu, hodně pije a pak se snaží vrátit se ke své hudební kariéře, která prakticky neexistovala ani když byl na vrcholu. Zkrátka a dobře, situace není ideální.


Johanna chodí na návštěvu k sousedce, staré paní, jejíž manžel už je po smrti, a která jí nahrazuje kamarádku. Jendou se před ní ale prořekne, že je její rodina na podpoře, a je vidět, že sousedce se to nelíbí, protože Johannin otec na tom není tak zle aby nemohl pracovat. Johanna si uvědomí, že sousedka je může nahlásit sociálce, a od té chvíle žije v děsu z dopisu oznamujícího konec podpory, tak měsíce hlídá schránku, aby takový dopis případně zničila. Když jí vyjde čas, chodí do knihovny číst knihy a hudební časopisy, a napadne ji, že by rodině mohla pomoct, kdyby vydělávala - a protože miluje psaní a muziku, rozhodne se zkusit stát se hudebním kritikem (nesnadné když musíte měsíc čekat, než do knihovny doručí cédéčko, které si objednáte). Johanna začne denně psát recenze a posílat je dopisem do časopisu D&ME pod pseudonymem Dolly Wilde, až si jí nakonec pozvou do redakce a nechají jí prát recenze na cédéčka a koncerty, a tak začne Johanna vydělávat. Aby se tomu mohla věnovat naplno, rozhodne se opustit školu, s čímž její matka nesouhlasí, ale Johanna se nenechá zviklat.

Obávaný dopis nakonec přijde a rodina přichází o část podpory. První co musí z domu je pronajatá televize, ale Johanna z prvního platu koupí novou. Nemůže si ale takových luxusů dovolit moc. Když se totiž při svém prvním interview prakticky zamiluje do zpěváka kterého zpovídá, Johna Kitea, a místo kritiky napíše článek znějící jako zamilovaný dopis, chvíli to trvá než dostane zase práci na dalším článku. Redaktor jí vysvětlí, že kritik kritizuje a nechová se jako adolescentní fanynka, a tak Johanna začne kritizovat. A to ne nějak lehce. Silnými slovy soudí skupiny a zpěváky přirovnává k Hitlerovi, až na ní jeden z nich chrstne sklenici piva s tím, že příště to bude moč. Johanně to trvá přes rok, než si uvědomí, že zašla příliš daleko, a že by měla přestat předstírat že je sarkastický kritik a vrátit se k tomu, co má ráda a co ji baví - obdivování hudby kterou si užívá. A tak se z Johanny zase stane adolescentní fanynka, která má ráda samu sebe i svět, a ví, že musí experimentovat a hledat samu sebe, a když se jí to napoprvé nepodaří, zkusí to znovu a pak zase, až sama sebe vyšperkuje do takové podoby, jakou chce sama být a jakou má ráda.

V knize je toho trochu víc, tak sem ještě pár věcí přidám. Johanna udržuje dopisování s Johnem Kitem, ze kterého se stane její nejlepší přítel, a prozatím platonická spřízněná duše. Johanna během své kariéry jako Dolly Wilde ztratí panenství a začne hodně experimentovat se sexem, a učí se ze svých chyb. Taky experimentuje s alkoholem a s lehkými drogami - alkohol jí zůstane, ale na drogy se nakonec vykašle. Z jejího bratra Krissiho se vyklube gay, a tak Johanna konečně získá nejlepšího přítele gaye, kterého vždycky chtěla. A taky se ukáže, že rodina přišla o část podpory proto, že Johanna opustila školu, a ne proto, že mluvila se sousedkou; Johanna rodinu stejně finančně podporuje až do svého odstěhování se do milovaného Londýna, kterým kniha končí.

K zamyšlení: Johanna se ztotožňuje s názorem, že bohatí jsou si blaženě nevědomí toho, jak hrozný může život být, zatímco chudí ví, že politici jim můžou sebrat doktory, školy, domy, a vlastně všechno, během jednoho volebního období. Co si o tom myslíte?
 


Anketa

Jsi feministka/feminista?

Ano
Ne
Nevím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama