- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Všemi dary obdarovaná - M. R. Carey

17. května 2017 v 13:01 | Upiirek |  C-D
Hlavní postavy: Melanie, Helen Justineauová, seržant Eddie Parks, doktorka Caroline Caldwellová, vojín Kieran Gallagher, hladovci, vetešáci

Děj se odehrává: zhruba za dvacet let od teď v Anglii po nákaze houbou, měnící lidi na hladovce

V kostce: Svět je nakažen houbou, měnící lidi v zombie neboli "hladovce" - a jedna hladovčí holčička určená k experimentování má školu i možnost nad tím přemýšlet a svět ovlivnit

Hlavní hrdinkou téhle knihy je děvčátko Melanie. Melanie žije v cele, ze které vychází pouze do třídy, kde se učí o vnějším světě, od různých učitelů, z nichž nejoblíbenější je jí slečna Justineaouvá, která jim čte příběhy a nechává je někdy mluvit a ptát se, na co chtějí. Ze školy děti i ví o tom, že vnější svět už není takový, jako je v knihách: venku řádí hladovci, kteří byli dříve lidmi, ale kteří teď lidi žerou, jakmile je ucítí. Melanii nedojde hned to, co čtenář vidí před sebou: že i ona, děvčátko žijící v cele a připoutané od hlavy až k patě ke kolečkovému křeslu, děvčátko které krmí červi, a které si nepamatuje svoji minulost, je taky hladovec, stejně jako její spolužáci.


Melanie je ale ještě něco víc, než hladovec: je subjekt jedna, nejchytřejší a "nejlidštější" ze třídy. Třída samotná se nachází na základně, která je daleko od Majáku, lidské pevnosti na pobřeží kde se lidé zavřeli za zdi, příkopy a minová pole, a žijí i nadále v jakési společnosti, snažící se najít protilék na houbovou nákazu. Základna s Melanií je v područí doktorky Caldwellové, která zde zkoumá pod mikroskopem mozky těchto dětí, které se jeví lidštější než ostatní hladovci (ti mají jen tři stavy: nehybné čekání na kořist, zběsile rychlý běh za kořistí a žvýkání kořisti), protože se v nich snaží najít stopu, vedoucí k protilátce. Třída, kde se děti mezi svých polapením a pitvou učí o světě venku, jí slouží jen k pomocnému výzkumu o funkci myšlení těchhle subjektů. Slečna Justineauová je ale vnímá jinak: ne jako subjekty ale jako nakažené děti, a chytrou Melanii si oblíbí, a Melanie ji má také ze všech nejraději. Celá základna je hlídána vojáky, v čele se seržantem Parksem, který Melanii bere jako hladovce, a hladovec je nepřítel kterému se nedá věřit. Nakonec se ale Melanii věřit naučí.

Doktorka Caldwellová se rozhodne, že konečně nastal čas rozpitvat Melanii, a nechá si ji přivézt do laboratoře. Když se to dozví Justineauová, vyběhne Melanii zachránit, a to i za cenu vlastního rozsudku smrti, na kterou by ji Caldwellová jistě poslala. Než se mezi sebou ale ženy vypořádají, základna je napadena hladovci, hnanými vetešáky, divokými lidmi kteří staví vlastní přežití nad všechny ostatní a nebojí se zabíjet jiné lidi pro svůj prospěch. Ze základny se dostanou akorát Justineauová, Caldwellová a Melanie, všechny utíkající spolu, a Melanie kousající vetešáky ohrožující Justineauovou; a pak seržant Parks a vojín Gallagher, kterým se podaří dostat se silného byť poničeného vozidla v garáži a po cestě ze základny ženy naberou. Tihle se spolu snaží dostat do Majáku, i když seržant s ním ztratil spojení už před měsíci, takže neví, jestli Maják nepadl.

Podívejme se teď na hlavní postavy, které dělají z téhle knihy tak dobrou četbu a dávají dohromady silný příběh. Máme tu Melanii,asi desetiletou dívku, velmi inteligentní, která se v tuhle chvíli učí, že není člověk ale hladovec, i když není úplně ani to - na rozdíl od normálních hladovců je schopná myslet a nepřeje si sežrat slečnu Justineauovou, a ani nikoho jiného ze skupiny, protože věří, že ostatní pomáhají její milovanou učitelku ochránit, a navíc nechce, aby v ní Justineauová viděla zrůdu místo člověka. Melanie si tedy není jistá, co sama je, a vnější svět vnímá poprvé v životě; uvědomuje si ale, že je rizikem pro ostatní, a dobrovolně nosí pouta a náhubek, protože nehodlá riskovat. Pak je tu slečna Justineauová. Odmítá Melanii opustit, nechce ji nechat zabít seržantem ani doktorkou, i když si uvědomuje, že Melanie není obyčejné neškodné dítě. Slečna Justineauová cítí za Melanii zodpovědnost, vychovala z ní člověka, a nenechá ji zemřít jako stvůru. Další ve skupině je doktorka Caldwellová, při útěku vážně zraněná ale nenakažená. Caldwellové mise je najít protilék, a to za každou cenu: není jí proti srsti zabíjet nakažené děti, a její hlavní misí je poznání, nikoliv vlastní přežití, natož přežití někoho jiného. Caldwellová se netají tím, že po příjezdu do Majáku plánuje Melanii rozřezat, a mezi ní a Justineauovou panuje značná animosita. Poslední dva přeživší jsou muži. Seržant Parks chce všechny dostat bezpečně do Majáku a na Melanii mu nezáleží, jde mu jen o to, aby byli lidé v bezpečí. Bere se za vůdce, to ale Caldwellová taky, a Justineauová odmítá dělat cokoliv co by ublížilo Melanii, takže to nemá lehké. Parks chce nejdřív Melanii opustit, nakonec ale uzná její cenu, protože jim několikrát zachrání život, a začne ji vnímat jako bytost, se kterou stojí za to mluvit a počítat. A nakonec je tu vojín Gallagher, mladíček narozený v Majáku, jehož rodina je plná násilných pijáků. Gallagher od nich unikl na základnu, teď se ale vrací do Majáku do bezpečí, ale je vnitřně rozpolcený. Gallagher taky vnímá Parkse skoro jako svého boha, ví, že bez něj by byl už dávno mrtvý, ale neposlouchá ho ve všem; například si schová do kapsy granát, který hodlá odpálit, kdyby ho napadli hladovci a on nebyl schopný se ubránit.

A tahle skupina se, jako tikající bomba, vydává tam, kde doufají najít bezpečí. Nebudu se moc zasekávat na popisu jejich cesty krajinou a městy, plnými hladovců, dostanu se spíš k závěru. Melanie objeví v Londýně skupinu dětí jí podobných, nepřizná to ale skupině, protože nechce, aby je doktorka Caldwellová taky všechny rozpitvala. Tyhle děti ale nejsou neškodné jako Melanie - sice je vidět že uvažují, a chovají se trochu jako rodina, jejich hlavní cíl je ale zabít a najíst se, nikdo je nikdy neučil nic jiného jako slečna Justineauová učila Melanii. Tyhle děti zabijí Gallaghera, který nakonec granát neodpálí, protože v nich vidí děti jako on, děti s mizerným dětstvím které si zaslouží něco lepšího. Doktorka Caldwellová chytne jedno z těchhle dětí do pojízdné laboratoře, kterou objevili, a která je dobře opevněná, ale po jeho chycení se v laboratoři zamkne a nepustí Justineauovou ani Parkse dovnitř, bojí se totiž, že by jí zastavili v pitvě a průzkumu.

Melanie, která se od skupiny vzdálila prozkoumat velkou zeď z vláken vyrůstajících z těl padlých hladovců, se po návratu pokusí trikem dostat do laboratoře, a podaří se jí to - doktorka Caldwellová mezitím dokončila svůj průzkum, a Melanie, připravená zaútočit, chce vědět, na co přišla. Umírající Caldwellová ví, že nemá čas své poznatky ani zapsat, natož je přednést týmu vědců, a tak Melanii vše řekne. Řekne jí, že ona a ostatní děti co se chovají více lidsky neznačí, že někteří lidí mají imunitu proti houbě - jsou to pouze potomci těch mála hladovců, kterým zbyl rozmnožovací pud i po nákaze. To znamená, že zatímco při nakažení dospělého se houba chová jako vraždící parazit, u jejich dětí jde už o symbiózu prospěšnou oběma. Také to znamená, že se nedá najít lék. Zeď vláken venku pak obsahuje spory, které, jakmile budou vypuštěné, nakazí vzduchem i všechny ještě nenakažené lidi - do teď se nákaza šířila jen tělními tekutinami, ale jakmile bude ve vzduchu, nikdo se jí nevyhne. A to stane, až nějaká přírodní katastrofa pořádně poničí tu zeď z vláken venku, ve které se skrývají tobolky spor.

Justineauová a Parks jsou mezitím nechaní venku na pospas hladovcům, a hladové děti si je najdou. Melanii se podaří zachránit jen Justineauovou - Parks je nakažen, a požádá Melanii, aby ho zastřelila, a ona to udělá. Také dostane Justineauovou zpět do laboratoře, kde leží nyní už mrtvá doktorka (zemřela na svá zranění). Pojízdná laboratoř byla postavena pro svět s hladovci v něm, je proto vybavena mnoha zbraněmi, například plamenomety. A Melanie proto zapálí zeď z vláken venku. Dělá to proto, že už ví, že na nákazu neexistuje lék, a že přežití závisí na tom, aby lidé přestali rozřezávat hladové děti, ze kterých vyroste nová generace obyvatelů země: ani lidé, ani hladovci, ale něco mezi. Pro lidi samotné už nebyla šance, ale tyhle děti přežít mohou. Justineauová, vzpamatovaná a zabalená do vzduchotěsného skafandru, chápe, co se stalo a proč to Melanie udělala, a zná i svoji roli v novém světě: bude i nadále učit hladové děti, aby z nich nevyrostla monstra a aby tak lidství pokračovalo v nějaké formě dál. A začne abecedou.

K zamyšlení: Souhlasíte s Melaniiným řešením? A co si myslíte o hlavních postavách?
 


Anketa


Komentáře

1 Tánička | E-mail | Web | 30. září 2017 v 13:21 | Reagovat

Já jsem teda knihu ještě  nečetla, ale slušela jsem o ní. Ale asi jí číst ani nebudu moc nemám ráda zombie apokalypsy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama