- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Gulliverovy cesty - Jonathan Swift

5. října 2017 v 12:31 | Upiirek |  S-V
Hlavní postava: Lemuel Gulliver

Děj se odehrává: na začátku 18. století ve známém ale hlavně ve smyšlených zemích na světě

V kostce: Gulliverova dobrodružství a komentáře na lidskou společnost

Už nějakou dobu jsem přemýšlela, že si tohle známé dílo přečtu, a konečně jsem se k tomu dostala. Kniha ve mě zanechala dosti míchaný dojem, který se projevoval už při čtení. Nejvíc jsem si užila asi první polovinu, velice chytré předmluvy a Gulliverovu výpravu do Liliputu a do Brobdingnagu, kde jsou lidé mnohem menší a mnohem větší než my, částečně proto že tyhle příběhy znám z dětství a částečně proto že mě prostě bavily nejvíc. Třetí Gulliverova výprava mě nenadchla, jeho popis Lapuťanů a jejich bláznivých vědců by byl zajímavý pro jednu kapitolu, ale ne pro čtvrt knihy. A už před čtvrtou výpravou jsem se na Gullivera naštvala, protože už po čtvrté opouští svou ženu (5 měsíců těhotnou) a děti, které pořádně ani nezná, a jede si za dobrodružstvím. Ještě bych mu odpustila, že potřebuje vydělat, ale on na svých výpravách tráví tolik času kolik jen může, a po té poslední se nechce k rodině vrátit vůbec, a když už tam je nemůže se na ně ani podívat - to prostě sympatie nevzbuzuje. Poslední výprava je z pohledu filozofie a úvahách o životě asi nejzajímavější, ale bohužel mě to už tolik nenadchlo, protože tou dobou už mě kniha prostě moc nebavila.



Ale pojďme se podívat na některé díly téhle knihy. Jak jsem už řekla, předmluvy jsou velice chytré, toho jsem si všimla hned. V té první editor, Gulliverův přítel, říká, jak je Gulliver pravdomluvný a jak je jeho text prosycený pravdou. Navíc dodává, že text zkrátil a proškrtal, aby se dal číst, a že jestli kvůli svojí neznalosti vypustil nebo pomotal něco důležitého, tak se omlouvá. Další je pak dopis od Gullivera tomuhle editorovi, kde Gulliver říká, že to editor pozměnil trochu moc. Hlavně ale napomíná editora, že nebylo třeba dělat změny, protože lidé by se přece neurazili když čtou něco o národech úplně jiných než jsou oni - tím si autor dává licenci říkat věci, které jsou urážlivé, zároveň však čtenáře zbavuje moci se veřejně urazit když přece chytrý člověk se neurazí při čtení o někom jiném. A navrch dává tahle předmluva smysl až teprve po přečtení celého díla, čímž spisovatel chytře nabádá čtenáře ke druhému čtení. Takže ano, předmluva sama o sobě stojí celkem za to, a je to jen pár stránek.

První a druhý díl téhle knihy jsou asi nejznámější. V prvním se Gulliver octne mezi Liliputy, malinkými lidmi, kteří moc nevědí co s ním, a u kterých on musí prokázat trpělivost a opatrnost, aby jim omylem neublížil, aby je nevyděsil zbytečně, a aby jim byl snad i nápomocný. Moc mě pobavilo to, že scéna z filmu s Jackem Blackem, kde Gulliver čůrá na královský palác, aby zastavil požár, se v knize skutečně vyskytuje - to jsem nečekala. Ale jinak se už tady příběh začíná věnovat politice, a dva tábory se od sebe dělí tím, že jeden rád rozbíjí vajíčka na špičce a jeden na širokém konci; je jasné, že jde o satiru. V druhém díle je svět naopak, Gulliver je ten maličký, který se snaží přežít mezi obry, co nevědí jak s ním naložit. Gulliver tak zažívá krutost i milost, a hlavně ví, jaké to je být naprosto v moci všech okolo - kdyby kniha skončila tady, taky bych se z ní poučila, a měla bych na ní snad jen milé vzpomínky.

Třetí díl dostane Gullivera mezi Lapuťany, kteří jsou svým způsobem inteligentní, ale jejich inteligence nemá vůbec žádnou praktickou hodnotu - jejich teorie a experimenty mají nulové výsledky, ale oni by se radši věnovali teoriím než například pěstování jídla. Připomněli mi tím, proč se nechci vydat na dráhu akademika a studovat století starou literaturu - sice by to ukázalo inteligenci, ale praktická hodnota žádná.

No a Gulliverova poslední cesta ho zavede do země, kde jsou nadřazeným druhem koně něboli Hvajninimové, a jim podřízení inteligencí a druhem jsou lidé Jahuové. Hvajninimové jsou ze všech národů co Gulliver potkal asi nejlepší vzor, a Gulliver je tak i představuje ve své knize, ale já proti nim mám pořád pár předsudků, nejspíš proto že čtu knihu teď a ne dvě stě let zpátky. První je ten, že Hvajninimové je dělí na nadřazené a podřadné, narozené proto aby sloužili těm nadřazeným - takže otroctví je tu schvalováno. Další je ten, že ze všech věcí co se můžou Hvajninimové od Gullivera naučit, to, že budou kastrovat mladé Jahuy a tím kontrolovat jejich populaci a snížit jejich bojovnost, jako to lidé dělají s koňmi, není zrovna na listu těch nejlepších lekcí pro lepší život. Můj největší problém je ale asi ten, že Hvajninimové neprožívají lidské emoce, je proto pro ně daleko jednodušší řídit se logikou a rozumem v každém případě - ale lidé, skuteční živí lidé emoce prožívají, a tak nebudou nikdy schopni řídit se čistě logikou. Ne že by se o to neměli snažit, ale jde o ideál který by v praxi prostě nefungoval - musíme si odpustit občasnou nerozumnost. A rozhodně bychom neměli skončit jako Gulliver, s nechutí k lidstvu a nemožností vyjít s lidmi, jenom proto že lidé chybují a nejsou dokonalí. Gulliver na konci knihy skutečně může sotva žít ve stejném státě jako jiné lidé, a svou rodinu doma vysloveně trpí - takže co mu vlastně jeho cesty přinesly...

K zamyšlení: Co si myslíte o jednotlivých částech Gulliverovy cesty? Napadaly mě jiné otázky, ale bylo jich moc, tak tady máte jednu všeobecnou :o)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama