- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Kniha Kazatel

19. dubna 2018 v 20:43 | Upiirek |  Bible
Kniha Kazatel je krátká část Bible, kde autor (kazatel) ve dvanácti kapitolách popisuje, co je důležité a co ne. Nejlépe ji ale shrnuje tenhle citát, který z nějakého důvodu znám už z dětství, ale nevím proč (byl v televizi? V oblíbené dětské knize? Naši mi nepřijdou jako typ co by mi tohle v dětství vtloukali do hlavy...). Citát je "Marnost nad marnost, všechno je marnost!" Tenhle poct mám v zásadě z celé knihy Kazatel - ale je to jen 12 kapitol, takže se to netáhne věčně.


Závěr poslední kapitoly knihu shrnuje jinak než já: Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj a přikázání jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží, poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou. To jsem si tedy z knihy tak úplně nevzala, ale chápu to z filozofického hlediska: naslouchejte sami sobě, protože přece víte co je dobré a co zlé, a vaše svědomí to ví každopádně. No a Bůh samozřejmně taky.

V knize se celkově střídají části, kde je všecho marné, nebo kde autor říká, že život je o tom, co si z něj vezmeme, o práci, nebo o zábavě, nebo o užívání si plodů své práce. Třeba závěr páté kapitoly: Aj, toť jsem já spatřil, že dobrá a čistá věc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v počtu dnů života svého, kteréž dal jemu Bůh, nebo to jest podíl jeho; a že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží a dopustil, aby užíval jich a bral díl svůj a veselil se z práce své, to jest dar Boží. Podle kazatele je všechno sice marné, protože všichni jednou umřeme, ale proto právě stojí za to žít: Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.

A ještě poslední ukázka z 11. kapitoly, na které je krásně vidět, že každý text patří do své doby, a výklad by měl být adaptován, pokud se mají poučení uplatnit i na současnost. Jde o následující větu. Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko. V době, kdy byl text napsán, se počasí nemonitorovalo jako teď, a doktoři a fyzioterapeuti nevěděli, jak se vyvíjí rostoucí plod - dnes to ale ví. Kdyby tedy někdo pravl tuto větu doslova a mimo historický kontext, mohl by si říci, že buď se Kazatel mýlí, anebo že my teď známě "díla božího", protože dokážeme vysledovat kudy vane vítr a víme, jak se vyvíjí plod. Oba výklady by ale ochudili text a původní myšlenku, kterou já vidím takhle: nevíme všechno, neznáme vyšší závěr a nevíme, jaké všechny síly hýbají světem, a neměli bychom si myslet, že všechno víme a známe a tím pádem hloupě zpychnout. Upřímně, lidé, co si myslí, že vědí úplně všechno, se uzavírají vnímání světa takového, jaký je, protože se dívají skrze vlastní předsudky. Je dobré mít do života trochu pokory.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama