- Užijte si čtení - Přispějte článkem - TUDY KE KNIHÁM - Kometnujte -

Příběh služebnice - Margaret Atwoodová

22. června 2018 v 21:00 | Upiirek |  A
Hlavní postavy: Fredova, velitel, Serena Joy, Glenova, Nick, Luke, Moira, Lydia, profesor Pieixoto

Děj se odehrává: na začátku 21. století - ve fiktivní realitě kde se z Ameriky stala fiktivní republika Gileád

V kostce: dystopický román zasazený do společnosti vytvořené strachem z teroristů a radikální náboženskou sektou

Tahle kniha se mi těžko popisuje. Ne proto, že by nebylo co popisovat - mohla bych vám sem dát třeba popis rolí, které mohou ženy a muži v dané společnosti mít. Nebo bych se mohla rozepsat o hlavních postavách, a popsat role na jejich příkladech. Nebo bych se mohla soustředit na to, díky čemu podle autorčina popisu vznikla republika Gileád, a na to, jaké paralely můžeme vidět v současnosti. Anebo bych mohla rozebrat to, jak je kniha příběh v příběhu, jak jsou paměti Fredovi studovány a přednáší se o nich o dvě stě let později. A nebo jednodušše říct, co se mi na knize líbilo nebo nelíbilo. Můj problém je hlavně v tom, že mám pocit, že si všechny tyhle aspekty zaslouží mou pozornost, a nevím kde začít.


Myslím si, že právě tohle je součást autorčita záměru - ta nevědomost, jak vlastně přistoupit k rozboru tohohle příběhu. Když totiž čtete hlavní část příběhu, vidíte do hlavy postavě, prožívající pro nás neuvěřitelně těžký čas, kdy nemá volnost sejít z cesty, obléct si co se jí zlíbí, ani sáhnout na vlastní život, a je nucena předstírat víru v násilné náboženství, spát s mužem kterého nemiluje, a nikdy se otevřeně ani nerozhlédnout kolem sebe. Je celkem jednoduché popsat takovou knižní postavu. Ale konec knihy nám dává zcela jinou perspektivu: příběh služebnice je předmětem přednášky na univerzitě o dvě stě let později, a tahle přednáška je o jeho autenticitě. A právě tenhle konec donutil mě jako bývalého studenta literatury zastavit a říct si - kde je smysl tohohle příběhu, když v budoucnu si z něj lidi neberou ponaučení a nechápou, jak se vypravěčka cítila, a místo toho debatují o tom kdo byl kdo a jestli jsou v knize všichni přejmenováni pseudonymi? A to je často to, co děláme i se skutečnými historickými vyprávěními. Dokážeme se z příběhu lidí, co prožili těžké časy, poučit, nebo je umíme jenom rozebírat bez toho, abysme je skutečně procítili a byli motivovaní vyvarovat se jejich opakování? A jakou pak mají tyhle příběhy hodnotu?

Takovéhle otázky ve mně spisovatelka vzbudila. Obecně si myslím, že je dobře když ve mně kniha vzbudí nutnost se zamyslet. Ale bylo by jednodušší, kdyby na takovéhle otázky existovaly jasné odpovědi :o) Taky bych chtěla poukázat na to, že po té, co domělý profesor Pieixoto příběh rozebral v přednášce, nechce se mi dělat to samé ve zbytku tohohle článku. Možná je to proto, že z jeho rozboru mám pocit, že nemá k vypravěčce moc respekt, a nechci udělat tu samou chybu; a možná to má něco společného s naším českým studem, nechce se mi rozebírat něco u čeho vím že nikdy řádně nepopíšu všechny aspekty a budu tak otevřená kritice.

Tak či tak, víc vám toho o téhle knize teď neřeknu. Pokud máte zájem se dozvědět víc a nechce se vám si knihu prostě přečíst, mohu doporučit stránku na anglické Wikipedii, která je detailní ale bohužel ještě nebyla přeložena do češtiny - možná že s příchodem seriálového zpracování brzy bude. Pokud máte rádi dystopickou literaturu, kniha zapadá skvěle do vašeho žánru - a pokud ne, tak nečtěte. Je to na vás.

K zamyšlení: dokážeme se vcítit do lidí, co prožili děivá období v dějinách, nebo jsme neschopní skutečně pochopit něco, co jsme sami nezažili?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama